“Vlastním tématem vystavených prací je totiž samotné vizuální vnímání jako de facto ta nejzákladnější podmínka existence obrazu v našem světě. Pro jeho intelektuální přístup k umění je charakteristické, že si přitom do hloubky nastudoval fyziologii zraku od dopadu světelného paprsku na sítnici po konstrukci obrazu vnější reality v příslušné části mozku. Dvojice očí v něm hraje stejnou roli jako naše vizuální paměť, a plastický obraz v naší mysli tak není mechanickým odrazem reality, spíše její specifickou rekonstrukcí. Petr Dub tento proces problematizuje tím, že nám předkládá zdvojenou realitu ve formě podobných, zároveň však zřetelně odlišných diptychů. V první rovině tak můžeme jeho současné obrazy vnímat jako jakési optické testy, analogii Rorschachových testů na poli vizuálního vnímání.
Různobarevné nánosy čistých barev působí na první pohled jako čirý chaos, spíše jako paleta než obraz, avšak jistý řád je v nich vždy přítomen. Každý z nich působí odlišně a v mysli diváka, který je soustředěně pozoruje, evokují určité vizuální vzpomínky – někdy jako bychom se ocitli uprostřed ostrova plovoucích plastů, jindy zase v sladké krajině maršmelounů, v kabině kosmické lodi nebo v animovaném filmu. Jsou to zkrátka obrazy, které vzbuzují jisté emoce (viz název výstavy) a rozjíždějí vizuální fantazii do různých směrů, ovšem vždy spojených s různými sférami současné, či dokonce futuristické vizuality.” (Více z textu Marcela Fišera k cyklům BLACK EYE, THE EYE IS BLACK a výstavě AMOCE – zde…)