„Architektura dnes vytváří spíše instrumenty než monumenty: cení se její schopnost proměny, schopnost vstřebat programové změny i logiku náhody. Ignasi da Solà-Morales říká, že je třeba ,učinit z architektury zvláštní událost, specifickou pro každý případ a místo´.“ (Jana Tichá/Ignasi da Solà-Morales)
Výstavní projekt Panic Room je v řadě třetí autorskou realizací trojice Al-Ali, Dub, Moravec, vztahující se k problematice současného architektonického vývoje měst a suburbánních krajin. V prostorách Karlín Studios rozvíjejí možnosti využití modu-lárního systému stavebních jednotek, které představují v krajní poloze techno-kraticky nastaveného řádu. Vytváří scénu započaté stavby, jejíž výsledná podoba je závislá na společenských podmínkách, nastavení role architekta ve společnosti a očekávání, která jsou vůči jeho práci směřována.
Architektonická praxe prošla v průběhu 20. století přenastavením od nositele idejí k poskytovateli služby – v lepším případě s přidanou estetickou hodnotou. Mnozí architekti sami mluví o tom, že architektura je službou zákazníkovi a architekt je v celém procesu komunikace zadání, tvorby návrhu a realizace stavby podřízen záměrům investora a podmínkám, které jsou nastaveny ekonomikou a stavební výrobou. Stavební výroba zvládla ochotně vyjít vstříc myšlenkám moderních architektů – především těch, kteří plédovali pro ekonomii výstavy, její úspornost a standardizaci, a převedla je do průmyslové podoby. Zpětně se prefabrikované, homologované a certifikované stavební systémy staly součástí architektonického myšlení a jeho usměrňovatelem. Ověřené stavební systémy na sebe vzaly také garanci kvality realizace bez ohledu na kvalitu architektury.
Stavební systémy a zákonná ustanovení, jež spolu vytvořily vzájemně prospěšné soužití, určitě zjednodušily proces navrhování a výstavby. Zároveň ale významně ovlivňují výsledný tvar. Marketing pokročilých stavebních systémů je přitom postavený na tom, že otevírá nekonečné možnosti upotřebení, stejně jako stavebnicový systém Lego. Stavební systémy nabízí garantovanou kreativitu a spolu s legislativou čelí neprověřeným, stěžujícím a potencionálně destruktivním tvůrčím nápadům a idejím. Reprezentované zjednodušení a zpřehlednění funguje jako společenský „panic room“, který nabízí dostatek pohodlí a je dostatečně odolný, aby dokázal odolat i zvýšené aktivitě nekorigovaného tvůrčího architektonického myšlení.
Umělecká trojice chce na produkované stavební systémy nahlížet jako na zprofanované varianty po univerzální harmonii toužícího Corbusierova moduloru. V každém z těchto systémů je možné nalézt v různé míře zředěné vědění, které plyne z neustálého poměřování světa fyzickou daností lidského těla. Na jednu stranu jsou omezujícím prvkem, který normativním způsobem přetváří města a krajinu kolem nás, na druhou strnu je otázkou vůle a společenského zájmu použít standardizované stavební prvky invenčním, nezvyklým a obohacujícím způsobem. Za modelový příklad autoři použili tvarovky pro stavbu zdí od největšího českého výrobce betonových stavebních prvků společnosti BEST.
Instalace si pohrává s převrácením toho, co je obecně nazíráno jako instrument, na to, co se podle některých kritiků architektuře nedostává – na monument. Prověření vztahu mezi instrumentem a monumentem se děje s pomocí 25 kusů palet s 22,5 tuny naskládaných tvarovek. Jejich seskládání odpovídá tomu, jak jsou výrobky běžně distribuovány. Instalace uvnitř galerie vyvolává u diváků intenzivní prostorový zážitek a zároveň je ideovým mantinelem pro připravovanou diskusi.
Jedná se o navození situace staveniště, na kterém se má realizovat zamýšlená stavba. Tou je panoptikon, který vychází z teorií filozofa a sociálního reformátora konce 18. století Jeremyho Benthama, který umožňuje pozorovat ohraničený prostor z pozice jednoho pozorovatele, aniž by byl viděn těmi, kteří jsou objektem pozorováni. Vědomí pozorovaného o existenci neviditelného pozorovatele ho vede k tomu, že se stále chová tak, jako by byl sledován i v případě, že na pozorovacím místě ve skutečnosti nikdo není. Panoptikon je jinou alegorií diktátu a dohledu ze strany výrobců staveních hmot a legislativy. Realizace zamýšleného modelu panoptikonu je přitom možná jen díky tomu, že dojde k pootočení obvyklého způsobu užití zdicí tvarovky.
Projekt vznikl ve spolupráci a za podpory společnosti BEST, a.s. a VZV GROUP, s.r.o.