Rozhovor Hynka Látala s Petrem Dubem v rámci intervence do výstavy Meziprůzkumy
S nápadem na letošní intervenci jsi za námi přišel sám do sebe. Můžeš prosím krátce popsat, co tě k tomu nápadu vedlo?
Impulzů bylo hned několik. Za prvé mě dlouhodobě zajímá obecný stav výtvarných institucí u nás (jejich organizační zázemí, program a fyzický provoz) a za druhé pro mne Meziprůzkumy znamenaly nový zájem o dění v regionální galerii typu AJG. Na moji návštěvu výstavy před dvěma roky pak přirozeně navázalo přemýšlení o nastavení Jízdárny jako celku ve vztahu k sousedící turistické atrakci – zámku na Hluboké. Navíc tím, že jsem o věci přemýšlel relativně dlouho, jsem měl možnost rozšířit její význam o aktuální politické chvění.
A jak vlastně souvisí čištění názvu se stavem instituce? Resp. měl jsi tedy pocit, že AJG potřebuje očistit, nebo máš pocit, že regionální galerie jsou všechny ve stejném stavu. Tím ale neříkám, že jsou všechny ve špatném stavu. Proč zrovna ten výrazný nápis s názvem? Co tě na něm přitahovalo?
Určitě se nejedná o specifickou kritiku AJG. Mám dojem, že většina domácích institucí se potýká s definicí výstavních standardů a případných nadstaveb, ale rozhodně si nemyslím, že za všemi problémy jsou peníze. Už roky udržuji takový zvyk. Vždy, když jdu na výstavu do Veletržního paláce, mířím od pokladny k Rodinově soše Balzaca a prstem zkouším kolik je na ní prachu. Ještě se mi nestalo, že bych se neušpinil – bez ohledu na osoby ve vedení NG. A ono čištění nápisu nad dveřmi Jízdárny je trochu podobné gesto…
Na samotném vchodu do galerie mi přišlo fascinující jak je retrográdní a nevýrazný, čehož důsledkem je i fakt, že ho zástupy turistů proudících prohlídkou místního zámku docela míjí. Ale to je pochopitelně jenom jeden z detailů komplexní situace. Nápis nad vchodem do galerie je navíc výjimečný ve své jazykové skladbě – Alšova jihočeská galérie. Používá všechny možné atributy sebeurčení. Alšova; jiho; česká; galerie – a navíc s regionálním přízvukem, který v době instalace nápisu byl jistě jazykově zcela za zenitem.
Zůstaňme ještě u toho nápisu a postupu jeho čištění. V první fázi jsi odkryl slovo “galérie”, jak to půjde dál? Máš pevný plán, koncept, nebo je to otevřené a naopak bys to prozrazovat nechtěl?
Celá věc se motá kolem pojmu “domácí slepoty”, kdy často nevidíme naši denní realitu nebo ji naopak politizujeme dle aktuálních potřeb. V prvním sledu se tedy zajímám o sebeurčení instituce jako místa pro umění – galerie, tedy prostoru, kde je vše institucionalizováno jako umění. Performance by ovšem měla mít více vrstev a pokračovat v průběhu výstavy jako “tekutá interpretace”.
Vraťme se nyní k samotné expozici Meziprůzkumy, kterou jsi zmínil výše a v jejíž souvislosti by tvá intervence měla být také vnímána. Nechci, abys nám s Martinem nějak pochleboval, ale máš tedy pocit, že by mohla být návodem pro expozice v ostatních českých výstavních institucích, nebo je příliš specifická místně i charakterem sbírky AJG?
Já myslím, že tohle téma je velmi zajímavé a ohromně ve vzduchu. Osobně jako umělec vlastně docela dost řeším fakt, že vedle vytváření významu umění znamená jeho produkce i hromadění tisíců objektů, které se umístěním do depozitu stávají docela zmrtvělým artefaktem. V naší společensko-kulturní realitě panuje obrovská propast mezi naším kulturním odkazem a způsobem jak na něho plnohodnotně navázat, protože žijeme v době, kdy se zdá, že vysokou kulturu obecně příliš nepotřebujeme. Pro mne jsou bez nadsázky Meziprůzkumy silným mostem mezi reflexí minulosti a schopností programovat otázky přítomnosti. Navíc jsem sám instalačním fetišistou a váš způsob práce mne baví i po formální stránce.
Potěšilo mě, že i když k AJG nemáš asi takový domácký, lokálpatriotický vztah jako my s Martinem, tak že jsi ve své intervenci zvolil stejný přístup jako my, tedy ukázat, nebo navázat na “starou slávu” AJG. Bylo by skvělé, kdyby výsledky tvé intervence nakonec do galerie přilákaly i ty, kteří budou vystupovat z prohlídky zámku, nebo se jen jdou podívat do zimní zahrady. Chceme v budoucnu také více spolupracovat s novým vedením zámku. Jak tedy vidíš do budoucna spojení atrakce-zámku s galerií..?
Galerie pro mne jsou, byly a budou pracovní laboratoří, bez ohledu na to jestli jde o Brno, Prahu, Londýn nebo New York. Současné umění je znakový jazyk s globálním významem a v tomto ohledu je docela jedno, kde se odehrává. Jinou věcí je pozice diváka. Postmoderna diváky prakticky vyloučila z vlastního vesmíru a uzavřela se do koluzního dialogu. Nic to ovšem nemění na faktu, že bez diváka je umění zchromlou a docela marnou disciplínou. V kontrastu se začátkem této odpovědi, jsem ovšem přesvědčený, že je třeba hledat lokální formáty a odpovídající řešení. Uvědomuji si, že jde o obecné konstatování, ale žádná univerzální pravidla hry mne pro situaci AJG nenapadají. V kontextu tvé otázky si navíc uvědomuji, že mne v rámci provozu domácí umělecké scény často napadá, jestli je “pouze” neadekvátně elitářským nebo docela jednoduše xenofobně nesnášenlivým vůči okolnímu světu?