Instalace Torza kráčející se ženy ve vile Tugendhat vznikla na popud prodeje stejnojmeného Lehmbruckova originálu. Socha, jež byla navrácena rodině původních majitelů se v roce 2009 obratem ocitla v dražbě londýnské aukční síně Sotheby’s. Architektonická a umělecká obec v České republice byla touto událostí značně pobouřena a prodej rozpoutal veřejnou diskuzi o adekvátnosti podobného činu.
Samotná vila architekta Mies van Der Rohe je dlouhé roky ve stavu výrazně vyžadujícím adekvátní rekonstrukci. Mimo svého uměleckého odkazu představuje Tugedhat na území ČR jedinou moderní památku zapsanou na seznam UNESCO. I přes tento fakt se politická reprezentace a odborná obec od počátku 90. let nebyly schopny dohodnout na společném postupu při její obnově. Na vile se tak jasně projevuje postkomunistické společenské stigma majetku, který patří všem a v důsledku nikomu.
Použití jeleního paroží v interiéru vily na daný stav reaguje. Instalace opřená o onyxovou stěnu představuje substituent původního Lehmbruckova díla. Samo paroží se uvnitř domu stává “vizuálním parazitem” narušujícím nejen čistou funkcionalistickou architekturu, ale i kolektivně sdílenou představu o jeho původních distingovaných obyvatelích.