V procesu umělecké tvorby dochází spolu s transformací myšlenek a hmoty, i ke vzniku různých zbytkových produktů. Umělci, jako tvůrci vedle samotných uměleckých artefaktů vytvářejí rovněž celou řadu fyzického odpadu a pochopitelně tak v jistém smyslu znečišťují naše společné prostředí. Pokusil jsem se na tento stav, a na můj vlastní ateliérový provoz, zareagovat cyklem Transformers.
Vrstvením akrylátových barev a za použití malířského plátna zakrývám odřezky různých desek a dřevěných rámů z mé předchozí umělecké práce. V průběhu transformace tak dochází nejen ke kombinaci materiálů, ale i k přefromátování původního vizuálního charakteru použitých komponentů. Objekty spojené s tímto cyklem usilují o to, aby maximálně naplnily svými vizuálními parametry formální pojem “závěsného postminimalistického obrazu”.
Výsledkem je objekt transformovaný do čistých geometrických forem, který bychom mohli s nadsázkou nazvat nazvat sofistikovaným odpadkovým košem, jehož další možný obsah zůstává běžnému divákovi skrytý – Transformer.
(Petr Dub, 2010)