Architektonický sediment vystavěný na svévolném využití široké škály fasádních barev mění náš veřejný prostor na pestrobarevnou paletu emocí, které se ovšem ve výsledku slévají jedna do druhé. S ohledem na většinovou absenci městských regulativů se barvou naší krajiny pozvolna stává žlutá až pistáciová a fenomén “suburbálních šmoulích domků” bují i v historických centrech domácích měst. Společenský rámec nastalé situace mimo jiné dobře demonstruje střet mezi soukromým vlastnictvím a kolektivní odpovědností vůči společně sdílenému prostou. V rámci projektu Domovní znamení vytvořeného pro Galerie Nika autor tento stav parafrázuje a průchozím divákům umožňuje fyzickou konfrontaci s instalací na pomezí komerční banality a parafráze na dílo amerického umělce Jamese Turrella. Dubovo Domovní znamení tak můžeme číst jako tradiční konflikt mezi vysokou a nízkou kulturou, který ve své práci pravidelně testuje.
Více z textu Terezy Jindrové zde…