Série založená na snaze odstranit optický středobod obrazu usiluje o zpochybnění stereotypního způsobu uvažování o vyváženosti čtverce či obdélníku jako optimálních formátů pro obraz. Po formální stránce je principem nepravoúhlých objektů vrstvení variabilních tvarů, které svou skladbou zamezují možnost běžné instalační rovnováhy. Aretační otvor je na zadní straně objektů vytvořen prostřednictvím propojení čtyř protilehlých a současně nejvzdálenějších bodů, tvořících geometrický střed obrazu. Při finální instalaci nicméně o úhlu a podobě výsledné polohy obrazu na zdi rozhoduje především váha a zemská gravitace, které vždy obraz mechanicky vychýlí z jeho optimální instalační pozice. Autorská kontrola je minimalizována i využitím autolaků vytvářejících neosobní dojem průmyslových vzorníků. Cyklus definuje snaha nahradit chemii iluze – mechanikou fyziky.
Vlevo a vpravo od středu
(akryl, syntetické laky, plátno)