Cyklus Překrásná místa, vzpomínky na nejošklivější příběhy tvoří mentální mapu zachycující neexistující geografická místa spojená s reálným fenoménem krachujících cestovních kanceláří a se způsoby jeho mediální reflexe.
Pro zprostředkování informace o konci každé další cestovky média obvykle nezkoumají širší racionální příčiny pádu jednotlivých kanceláří, ale soustředí se výhradně na demonstraci momentální emocionální roviny problému. Často se tak paradoxně děje za mechanického využití materiálu ilustrujícího idylické výjevy z exotických krajů. Podobným způsobem je paradoxně opakována elementární podstata obchodu cestovních kanceláří, jež stojí na prodeji virtuálních zážitků, nikoli na poskytování fyzických produktů.
Zatímco média specifickým způsobem rekonstruují společenské dění, lze výše popsaný model aplikovat i na určité parametry současného uměleckého provozu, který na základě institucionální úmluvy divákovy předkládá zástupné symboly reality. Symboly, jež pracující s referenčním polem mimo fyzický rozměr konkrétního uměleckého díla či galerijního prostoru a kvalita celkového zážitku je ve své podstatě podmíněna znalostí odborného výkladového aparátu. Galerijní situace v absolutní hodnotě prezentuje pouze upravenou realitu, nikoli přesný opis reálného světa a samotné umělecké lze považovat výhradně za interpretací reality či naopak pouze za samotnou skutečnost, která postrádá statut uměleckého díla.
Podobný konflikt můžeme demonstrovat i na zdánlivém rozporu mezi zobrazivou a abstraktní malbou. Zatímco zobrazivé umění vychází z předpokladu, že zachycuje naši realitu přesněji a pravdivěji než jiné umělecké disciplíny, skutečnost je taková, že na škále vedoucí od hyperrealisticky pojednaného obrazu k bílého monochromu nelze identifikovat příliš obsahových odlišností popisu reálného světa. Více…