Petr Dub předesílá, že se na jeho výstavě setkáme s malbou – určujícím prvkem je tedy to, že je všechno jakýmsi způsobem namalováno. Chci říct, že “malby” v podání Petra Duba fingují podobně jako orli Marcela Broodthaerse. Fungují dokonce podobně jako jakékoli obyčejné předměty použité v instalaci. Ty samozřejmě postrádají nějakou autonomní estetickou hodnotu – tu získávají až tehdy, stanou-li se součástí významově (a esteticky) koherentního celku instalace. Podobně jsem mluvil před čtrnácti dny na zahájení výstavy Pavla Sterce, který v Galerii mladých pracuje se zvonky a halogenovými světly. Jsou artefakty, které vidíme tady, na stejné “ontologické” úrovni jako zmíněné zvonky a halogenová světla? Nejsou to snad jednotlivá umělecká díla, která si zaslouží naši individualizovanou pozornost?
Andrej Tarkovskij (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 45 x 37 cm)
Mrtví muž kráčejí (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 45 x 40 cm)
Dijon (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 27 x 30 cm)
Muňch (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 41 x 30 cm)
Murakami (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 30 x 34 cm)
Zlatá armáda (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 45 x 40 cm)
New York (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 42 x 42 cm)
Odtáhni mne do Tate (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 40 x 35 cm)
Greenberg (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 28 x 35 cm)
Lokoko (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 50 x 90 cm)
Mickey á la Medek (akryl, syntetické laky, tmel, plátno, 36 x 36 cm)